Menu

14. ledna 2019

Tipy na cestu do USA - doprava


Ať už se chystáte do Ameriky nebo vás toto téma jen zajímá, mám pro vás pár tipů :-). Určitě si nemyslím, že mám patent na rozum nebo že jsem cestovatel profesionál, ale beru to podle sebe - my jsme byli rádi za každý praktický tip, protože spousta věcí je úplně jinak, než jsme zvyklí. S čím počítat na silnicích? Na co se připravit, abyste zbytečně neplatili pokutu? Mrkněte :-). 

Pokud se chystáte cestovat po USA, neobejdete se bez auta. Vyplatí se auto si zarezervovat předem (např. na rentalcars.com) z Česka a s předstihem, vyjde to levněji. Z letiště vás pak do konkrétní půjčovny odveze shuttle – bezplatný autobus. Funguje to bez problémů. Doporučuji ale na autě za každou cenu nešetřit a nepůjčovat si malé auto – vůbec si neumím představit, kam bychom nacpali kufry a pak taky – pokud plánujete roadtrip, musíte počítat s tím, že právě v autě strávíte většinu času, proto by mělo být komfortní. 

Lákavé jsou i nabídky sportovních kabrioletů – bylo ale hned několik okamžiků, kdy jsem byla vážně vděčná, že jsme tomuhle pokušení odolali – například, když jsme v motelu viděli dvojici, jak se snaží všechna zavazadla horko těžko nacpat na zadní sedadla, nebo když jsme projížděli jedno z nejkrásnějších míst Ameriky – Monument Valley s naprosto příšernou prašnou cestou plnou šílených (i půlmetrových) děr. Tím se dostávám k dalšímu poznatku – pokud se chystáte na náročnější cesty, zvažte pohon na čtyři kola. My se bez něj ale obešli :-). 


Foto: Lukáš Hamerník
Příjezdová cesta do Universal Studios Hollywood

Doprava ve městě

Ve větších městech je stejně jako u nás parkování dost o nervy. Proto jsme vždy vybírali hotel/motel s parkováním. Hodně jsme využívali služeb Ubru – je daleko levnější než běžné taxíky a funguje to naprosto skvěle – objednáte, předem přesně víte cenu, zaplatíte přes aplikaci, počkáte na smluveném místě na konkrétní auto a jedete J. Po jízdě můžete řidiči zaplatit spropitné – opět přes aplikaci, takže nevznikají žádné trapné chvilky J.

Využít můžete samozřejmě i hromadnou dopravu – například v San Franciscu je téměř povinností vyzkoušet legendární „cable car“ – „tramvaj“ taženou lanem v podzemí. Zdejší ulice jsou totiž tak příkré, že by je klasická tramvaj nevyjela.

V Los Angeles je nejrychlejším dopravním prostředkem metro. Připravte se ale na to, že ho zdejší obyvatelé moc nepoužívají – nejezdí zdaleka tak často jako u nás, počítejte tak jednou za 20 minut. A i ve špičce jsou nejfrekventovanější stanice v centru téměř prázdné. Metro tu používají spíš slabší sociální vrstvy, většina obyvatel raději zvolí osobní auto, přestože to znamená sáhodlouhé stání v kolonách, kterým se v LA moc nedá vyhnout. Pokud se autem vydáte i vy, počítejte ale s poněkud vyšší částkou za parkování, než jsme zvyklí J. Velmi dobře a na místní poměry levně se dá zaparkovat přímo v obchodním centru Hollywood & Highland, kde to vychází 15 dolarů na den (hlavně nepřepočítávat J).

Pravidla a doprava mimo město

Ruku na srdce, u nás se dopravní předpisy až tolik nedodržují, aspoň pokud jde o maximální povolenou rychlost. To v Americe ano. A pozor - s dopravními značkami, jak je známe u nás, se tu moc nesetkáte. Většina příkazů a omezení je na tabulích přímo slovně napsaná. Zároveň tu funguje řada předpisů, které u nás neznáme. Hodně rozšířená je stopka (jako jedna z mála klasických značek) s dodatkovou tabulkou All-way. Znamená to, že všechna auta, která přijedou na křižovatku, musí zastavit. Přednost má ten, který přijel jako první. Následuje druhý, třetí atd. Funguje to skvěle J
Další vychytávkou, se kterou se setkáme na víceproudých silnicích ve městech a na hlavních tazích, je carpool. Pruh, ve kterém mohou jet pouze auta s více pasažéry. Většinou stačí dva, například v San Franciscu musí být aspoň tři, je to upřesněné dodatkovou tabulkou. Carpool pruh je většinou prázdný, protože většina lidí jezdí v autě sama.

Velký pozor je potřeba dát na semafory. Ty jsou na rozdíl od Evropy až na konci křižovatky, nikoli před ní. Ze začátku to trochu mate, ale zvyknete si rychle. Nám to ve finále připadalo daleko praktičtější a přehlednější. Nestane se vám, že pokud zastavíte první, na semafory špatně vidíte.   

Hodně lidí nás také upozorňovalo na rozdílné tankování. Nejdřív totiž platíte, pak až čepujete. Možnosti jsou většinou dvě – ta jednodušší: do stojanu s palivem vložíte svoji kreditní kartu, takže už nikam dovnitř do obchodu nemusíte. A ta komplikovanější: zajdete za obsluhou, řeknete, za kolik chcete natankovat, zaplatíte, natankujete a případně ještě s obsluhou vyrovnáte rozdíl v ceně.  
Pozor také na to, že v Americe rozhodně nejsou benzinky na každém rohu jako u nás. Může se vám klidně stát, že 200 kilometrů nepotkáte ani jednu (v národních parcích nejsou vůbec žádné), proto je dobré plánovat dopředu a ideálně vůbec nenechat rozsvítit palivovou kontrolku. My jsme začínali být nervní, i když nám auto ukazovalo dojezd 300 kilometrů J. 

Všechno dohromady možná vypadá složitě, ale nemusíte se bát. Američtí řidiči jsou na rozdíl od těch českých velmi klidní a chápaví, ledacos vám odpustí. Jedinou velkou výjimkou potvrzující pravidlo jsou taxikáři v Las Vegas, tady je to samý nervák za volantem J. Až má člověk pocit, že neustálé troubení je jakýmsi městským folklorem.

Žádné komentáře:

Okomentovat